India 3

Ne domů se mi nechce. Opravdu. Je to poprvé v životě, že se mi na konci cesty nechce domů.

Zkusím vám to vysvětlit. Není tomu ani 12ct hodin co jsem seděla u ohně na pláži. Blbli jsme ve vodě, jedli skvělé jídlo a pozorovali západ slunce.

Jak postupně přicházela noc začali jsme zpívat mantry, nebe úplně čisté, tolik hvězd bylo na obloze! Za zvuků moře, džembe, tably, kytary a nádherné flétny se hudba rozjela ještě víc až nás vyburcovala k tanci. A v písku se to tančí nádherně když vám moře omývá kotníky. Asi už chápete, že se mi tak úplně domů nechtělo 🙂

Teď mě čeká 5 letisek a 24 hodin cestování…

Jo Goa byla krásná tečka za mou indickou výpravou o tom později. Moje místo je ale Mysore. Strávila jsem tam 6 nádherných týdnů a úplně si jej zamilovala.

Mysore

Je o malinko menší než Praha, pouze 1,2MIO obyvatel což je v Indii taková větší vesnice 🙂

A také tak vypadá.

Výškové budovy tady nehledejte, moderní obchoďák je tam pokud vím jeden (kino je vyprodané několik dnů předem).

Centrum má pořád tradiční historický ráz. Dominuje mu nádherný obrovský palác, který v neděli v sedm večer takto nádherně svítí 🙂

Po celém městě jsou malé stánky prodavačů ovoce, kokosů, chaie, obětných květin a rychlých chuťovek. A samozřejmě všudypřítomné krávy.

Jinak krávy mají své majitele. Večer kolem osmé deváté se rozjedou do města moderní indičtí kovbojové na skútrech a ženou je domů, kde je nakrmí. Jinak se holky celý den živí tím co najdou.

Nezřídka je ale krmí lidé, i k nám domů chodily dvě pravidelně ve stejnou dobu a dožadovaly se své porce snídaně. Dávají jim co zrovna mají, klidně i čapátí což je moučná placka, a slupky z ovoce  zeleniny.

Mysore je hodně tradiční město, většina žen pořád nosí sárí, na čele bindi, holku v džínách tady potkáte zřídka.

Je ale krásným paradoxem života, že my chceme být tmavé jako ony, ony zase bílé jako my (jejich kosmetika je hlavně o tom, aby zesvětlila pleť), my si užíváme jejich volných kalhot, ony chtějí nosit upjaté džíny (je tady 30 stupňů!)

Vdané ženy nosí prstýnky na druhém prstu nohou, má to mít dobrý vlyv na plodnost. Také má snad 99% z nich piercing nosu. Na levé straně – aby podpořily svou ženskou energii.

Moje drahá kamarádka Lydia měla propíchlou pravou stranu nosu. Po tom co ale poznala svého snoubece Prashanta, nechala si propíchnout i levou stranu a nosí tam větší kousek, to aby ten přešlap vyrovnala 🙂

Jinak s touto dvojkou byla opravdu sranda, na fotce takový běžný podvečer kdy vymýšlíme, jakou blbost bychom zase provedli. Lydie a Sachin, náš bytný přidržují můj skútr, Prashant dělá most 🙂

A svatby? Ano ty domluvené pořád fičí. V nedělní příloze dokonce najdete několik stránek inzerce „hledá se ženich, hledá se nevěsta“. Běžné je, že rodina nevěsty platí rodině ženicha nemalou částku (většina peněz jde mladé dvojici), často třeba kupují ženichovi auto a podobně. I ty nejchudší rodiny mají nasyslenou hromadu peněz na svatbu. Věno se nezřídka pohybuje v řádech milionů a stejně tak i výdaje za svatbu, která trvá několik dnů.

Hodně rodin ale od těchto plateb upustilo a jsou radši, když synovi najdou dobrou manželku i když z toho nic nemají. Některé dvojice se dnes už berou i z lásky.

Důležitou součástí výběru je také horoskop. Astrologie je tady vážená věda a dokáže dobře odhadnout nakolik se k sobě dva hodí. Říká se jí védská astrologie a liší se malinko od té západní.

Najdou se tady i muslimské ženy, které si halí buď jenom vlasy, nebo, v Majsúru nejčastěji, jsou celé v černém a vidět jim je jenom oči. Jak se tady postupuje při svatbách netuším, oni k ženám nejsou moc přátelští takže jsem bližší kontakty nenavázala. Jednou jsem ale u jezera viděla mladý muslimský pár randit takže to také asi nebude úplně tak černobílé jak se zdá. Pravdou je ale, že tady řádí hodně konzervativní studentské muslimské hnutí. Posílájí zprávy na facebooku jak se má bojovat proti nečistým lidem bez toho správného vyznání a podobně. Jeden z nich nedávno na nějakém vystoupení zfackoval populární herečku. Dle jeho názoru jako muslimka nebyla vhodně oblečená. Její muslimská rodina ale s její kariérou zjevně nemá problém…

Také muži nosí běžně kurty (typická volná bavlněná košile bez knoflíků) lungi (kus plátna, jako sukně omotaný kolem těla místo kalhot).

Na obrázku dva na motorce jak kupují květiny cestou do chrámu.

Ženy každé ráno musí vstávat brzo aby omyly vchod do domu a provedly púdžu – malý rituál, který má přinést do domu zdraví a peníze, podle toho, co zrovna potřebujete.

Před dveře pak kreslí rongoli, práškem vytvářejí různé obrazce – někdy mají specifický význam, třeba, že do domu budou chodit jenom dobří lidé, jindy, když třeba kreslí rongoli na svůj oltář, je to pouze hezký obrazec. Prášek je většinou bilý, někdy přidají i barvičky.

Rashmi má oltář v kuchyni. Vždycky jsou tam květy, rongoli a jídlo jako obětina. Často pak celý den mléko. Kupodivu se nikdy nezkazí, i když je tady pořád 30 stupňů.

To jídlo pak samozřejmě sní 🙂

Každé ráno rongoli pečlivě omyjou a kreslí znova.

 

 

Kasty

K tradicím patří také kastovní systém. Dnes už to není tak zjevné jak to bývalo, “nedotknutelné”-pariah anebo harijans ale vidíte na každém kroku. Je to nejnižší kasta vůbec, pátá. To jsou ti lidé, co žijí v chatrčích nebo spíš ve stanech poblíž cest. Nemám fotku, nepřišlo mi to správné si je fotit. A asi by za to také něco chtěli. Divili by jste se, ale když jim přinesete jídlo, vděčnosti se nedočkáte, chtějí víc a také chtějí peníze. Je to součást kultury, každý si žije svou karmu a co zasel v minulých zrozeních to teď žne. Nedotknutelní se mimochodem jmenují proto, že se jich nesmíte dotýkat. V Mysore před lety vznikla vůbec první restaurace, kde vás obsluhují holky z této kasty, boří tak tvrdou tradici, kdy se nedotknutelní nesmí dotknout jídla pro jiné kasty, jsou pro ně nečistí.

Základní kasty jsou čtyři – kněží-brahmins, válečníci-kshatriyas, obchodníci-vaisyas a služebníci-sudras. V Bhagavadgítě Kršna vysvětluje Ardžunovi kastovní systém, který sám ustanovil.  Zároveň ale vysvětluje, že kasta závisí na temperamentu a nadání, nejenom na tom, do jaké rodiny se člověk narodil. Poznat tradice a kulturu bylo také v plánu mé výpravy. Člověk by na to ale potřeboval několik životů. Třeba bohů mají údajně 330 miliónů – což v dávných dobách reprezentovalo počet všech žijících bytostí. Hinduisté vidí boha ve všem, v každém žívém stvoření. A právě to je možná to kouzlo Indie. Spiritualita na každém kroku.

Tak tedy Namasté, což znamená klaním se ti, často překládáno i jako “klaním se bohu v tobě”.

Další už bude o praxi jógy a o tom jak v Majsúru trávit volný čas 🙂

Níže několik fotek z výletu do paláce a z trhu Devaraja kde jsem byla pečená vařená 🙂

Krásný den všem z letiště v Mumbai